V obchodě se vyvíjí za normálních okolností všechno podle zákonitostí trhu. Když je poptávka a lidé jsou solventní, ceny rostou, když jsou zákazníci chudší a skoupější, musí se zlevňovat, aby se prodalo to, co se má prodat. A za všech okolností si na sebe musí obchodníci vydělat, protože jinak by toto počínání nemělo smysl.
Takže vše bylo po dlouhá léta v relativním normálu. Sice se i za kapitalismu sem a tam něco subvencovalo, aby to nebylo nad možnosti lidí, kteří to urgentně potřebují bez ohledu na svou situaci, ale jinak se obchodovalo tak, jak by tomu mělo být.
Pak ale jistá vláda jistých sociálních demokratů oficiálně usoudila, že hrozí deflace a lidé nenakupují dost v očekávání dalšího snižování cen, a pustila do oběhu v zájmu ‚zdravé inflace‘ velké množství peněz. A pak si obdobně počínala i vláda jistého ‚souhlasného‘ hnutí, rozdávající lidem peníze rovněž oficiálně ve snaze jim přilepšit a neoficiálně ve snaze koupit si jejich hlasy. Což se nepovedlo. Ani koupě voličské podpory, ani zdravá inflace. Vzhledem k množství peněz v oběhu se obchody rozběhly na vysoké obrátky a začalo se zdražovat. Což se nelíbilo a nelíbí. Samozřejmě lidem.
Obchodníci si vydělávali lehčeji velké, ale ničím nekryté peníze. Které u nich náš lid utrácel. Dokud nepřišla nová vláda, která logicky usoudila, že už nelze dál žít na dluh. A jakmile se peníze přestaly lidem rozdávat jako o závod a ceny tedy nebyly provázeny růstem příjmů, dostali jsme se do dnešní situace.
A jak je to dnes? Jaká je budoucnost našeho obchodu? Dost pesimistická. Aspoň prozatím. Lidé už nemají tolik peněz, kolik by chtěli mít, takže opět utrácejí míň a míň. Zejména když je pro ně moc draho. A obchody musí zvyšovat ceny, aby si dost vydělaly, což opět snižuje objem obchodů. Až lidé někdy jezdí raději nakupovat do ciziny. A když se dostaneme do této spirály, kdo ví, co bude.